Lesy velkostatku Lesního družstva ve Štokách zapsaného jako spol. s r.o.

První záznamy o panství Štockém datují se ze stol. XII. Jako majitel uveden jest v roce 1278 pán z Lichtenburgů, jakožto současný pán na hradě v Polné. Z té doby zmiňuje se kronika o prvním faráři jménem Hasko, jenž byl presentován v roce 1372 od pánů z Lichtenburgů.

V roce 1411 stává se držitelem pán z Lipnice a Leskovce, k němuž druží se jako spolumajitel pán Trčka z Lípy, který v roce 1500 prodává Štoky spolu se Stříteží pánu Buriánu Trčkovi z Lípy. V roce 1596 dostává se město Jihlava v držení zboží Buriána Trčky, načež v roce 1625 přechází velkostatek Štoky na císařského rychtáře Hanse Heidlera, který v roce 1683 prodává Štoky svobodnému pánovi z Bukau a hraběti Pachta. V témže roce buduje hrabě Pachta malý lovecký zámek v Karlově Lese s oborou Bažantnicí. Kol zámečku zřízen majitelem anglický park, z něhož vedli k hlavním světovým stranám široké přímé aleje t. zv. Rajtalleen (do dnešního den jedna z nich používána jako hospodárnice). Během času přistavovány kol zámečku menší lovecké pavilony ve slohu barokním, z nichž výzdobou (fresky a galerie) vynikal taneční pavilon, kde vrchnost po honech pořádala orgie. Zámek obehnán hlubokým příkopem, do kterého vedena potrubím voda ze vzdálených studních skrytých pod zemí v lese. Dodnes dosti zachovalé.

Po hraběti Pachtovi vystřídalo se na tomto zboží v držení: Hrabě Filip Ludvík von Sinzendorf a v roce 1735 biskup Mořic Zaic ze Saska, jako biskup v Litoměřicích.

Vlastní historie Štoků, Stříteže, a Karlova Lesa počíná v roce 1748 říšským hrabětem Karlem Josefem z Palmů, který v roce 1760 vybudoval zámek ve Štokách a přestěhoval se ze Stříteže do Štoků. V roce 1783 jmenován říšským knížetem. Zemřel v roce 1824 a majetek přechází do rukou jeho syna. Tento drží panství až do roku 1840, kdy jest mu ve veřejné dražbě prodáno a koupeno říšským knížetem Karlem Antonínem z Hohenzollernů Sigmaringen za 619.700 zl. Konv měny se dvory Frídnava, Šlapanov, Pfafendorf, Petrkov, Lípa a panství Smilov. V roce 1885přechází tento majetek na prvorozeného syna ř. knížete Leopolda z Hohenzollernn-Sigmaringem. V roce 1905 stává se uživatelem tohoto fidejkomisního panství ř. kníže Vilém, který bratrem rumunského krále Ferdinanda, tedy otce krále J. V. Corola, který, byl uživatelem 1.desetiny čistého zisku z fidejkomisní podstaty. Úmrtím ř. knížete Viléma a Ferdinanda, krále rumunského, dostává se majetek do užívání dědiců, a to prince Bedřicha a J.V. krále Corola. Při projednání pozůstalosti po dohodě s ministerstvem financí platí dědicové předepsanou dědickou dávku ve formě postoupení celého velkostatku Štoky Státnímu pozemkovému úřadu, což bylo uskutečněno se zpětnou platností od 1.května 1933.

V roce 1919, t.j. před pozemkovou reformou byla výměra velkostatku Štoky v celku 3218 ha, z toho připadá na lesy a rybníky 2054 ha a na zemědělskou půdu 1164 ha. Pozemkovou reformou bylo přiděleno: 782 ha a dobrovolně odprodáno 188 ha, takže pozemkový úřad převzal na zaplacení dědické dávky celkem 2248 ha.